Podle mě to je tím, jak každým rokem Martin získává další a další zkušenosti a je schopný přilákat další zajímavé osobnosti a udělat celkově tu akci atraktivnější než minulý ročník, a to s sebou přitáhne i větší částku.

Myslím, že nejsme ani zdaleka tak šikovní na hokejce jako kluci co s námi hrají. Ale snažíme se to dohnat “běhavostí” a srdíčkem (smích). Navíc já sám jsem třeba zvyklý na spíš na puk a ten míček mi vůbec nejde.

Určitě odhalení šeku a předávání na konci zápasu, kdy jsme měli jako každý rok možnost podat si ruku a vyfotit se s těmi, kterým touto akcí můžeme pomoci.

Bylo to super, bylo moc dobře vidět, jak ty děti měli v očích zápal pro tu hru, hrozně se jim to líbilo. Zběsile běhali, chtěli dát gól, takže to bylo o to hezčí a my jsme byli rádi, že jsme mohli být součástí aspoň takového malého zápasu s nimi. Je to prostě skvělá věc, když těm dětem takhle dokážete vykouzlit úsměv na obličeji.

Mně se hrálo fajn, byl to super exhibiční zápas, hokejbal jsem si teda zahrál podle mě po více než 15 letech a byla to sranda. Ten míček mi lítal úplně jiným směrem než puk, takže je to odlišné v tom. Bylo to super zorganizované, takže já můžu říci jenom samé pozitivy. Potkal jsem tam kluky biatlonisty nebo fightera Martínka, které jsem viděl poprvé v životě, takže je to takové i pro mě fajn zpestření té přípravy, že jsem se někam mohl takhle dostat. Jednak pomoc těm dětem a na druhou stranu zase poznat i nové přátele.

Myslím si, že Martin udělal obrovskou práci v tomto směru, že dokázal vybrat takové neskutečné množství peněz. A dělá to každým rokem, takže je to pro mě úctyhodná věc, že to takhle celé dokáže dát dohromady pro ty děti, že se jim tak věnuje, že jim chce pomoct. Asi nejsilnější moment je ten, kdy vidíte ten úsměv na těch dětských tvářích, protože jim to dodává tu radost, tu sílu. Myslím si, že každý z nás, kdo ten zápas hrál, nebo všeobecně, když vidí tu radost na nich, tak to každého zahřeje u srdce, protože je to bomba.

Celá akce se mi moc líbila. Dobrá atmosféra, kvalitní publikum, kvalitní sportovci, přátelské utkání na podporu nemocných děti a školy. Je vždy bezva pocit, být toho jakýmkoliv způsobem součástí.

Utkání bylo v tempu. Vzpomněl jsem si na staré časy, kdy jsem chodil hrát hokejbal za střední školu ekonomickou, kde jsem studoval. Hokejbal jsem hrál tak po 15 letech a byla to krásná nostalgie se skvělými lidmi v týmech a všude kolem.

Na ten počet lidí, na počet obyvatel hodnotím částku jako velmi solidární. Přál bych dětem samozřejmě vždy více, ale zároveň veliký vděk všem dárcům. Jsou to praví srdcaři. Nejsilnější moment byl, když nám děti předávaly ceny. Bylo to silné a dojemné vidět ty nemocné děti a zároveň vidět to nadšení a vděčnost.

V Letohradě se mi moc líbilo. Byl jsem šťastný, že jsem obdržel pozvánku a mohl se zúčastnit již podruhé. Organizace byla na vysoké úrovni, vše šlo, jak mělo.

Tak určitě jsem si na to chvíli zvykal, ale pak už to bylo dobré a měli jsme i nějaké pěkné akce. Tady ale nešlo o to, abychom hráli skvěle, šlo o to fanoušky pobavit, pomoc dětem a mít pozitivní vliv na okolí.

Částka je neskutečná, byl jsem za ni hrozně moc rád, protože jsem věděl, že pomůže těm, kteří to nejvíce potřebují. Nejsilnější moment pro mě jednoznačně byl, když se otočil šek a na něm jsme viděli, již zmíněnou částku. A poslední silný zážitek byl, jak děti, jejich rodiče, učitelé a pomocníci, měli radost z toho, co se vybralo a že jsme se tohoto krásného zápasu zúčastnili. Moc děkuji panu Motyčkovi za organizaci, pozvání a za to, že pořádá tento turnaj pro dobrou věc.

Musím říct, že letos jsem si to užil ještě více než minulý rok. Myslím, že se úroveň celé akce zase o kus posunula. A co byl největší zážitek? Setkání s dětmi, pro které se to celé dělá. Když po zápase přijdou a pověsí nám na krk medaili, to je prostě nejvíc.

Byl jsem v Letohradě poprvé a musím říct, že hezký areál!

Hrálo se mi dobře, vzhledem k tomu, že hokejbal vždy po sezóně hraju, tak mi to nebylo úplně cizí. Všichni kluci byli super a byla sranda.

Akce je určitě skvělá věc, každá akce, která někomu pomůže, je skvělá a teď to nebylo výjimkou. Nejsilnější moment bylo určitě předávání šeků a rozdávání darů od dětí.

Byl jsem velmi překvapený celou organizací a pozitivní náladou celé benefice. Jedna z nejlepších beneficí, které jsem měl možnost navštívit.

Často hraji hokej, ale hokejbal je opravdu náročný, co se týká ovládání míčku. Užil jsem si spolupráci s nejlepším hokejovým juniorem ČR a extraligovým hráčem.

Pro mě i mou rodinu, která se benefice zúčastnila bylo předáni šeku s proslovy nejpovolanějších lidí velmi emotivní. Školu v Neratově navštěvuje i syn mých velmi dobrých kamarádů Ondra Smejkal, proto vím, jak úžasnou práci škola v Neratově vykonává a jsem velmi pyšný, že jsem mohl malou měrou celé benefici pomoci.

Předně bych rád poděkoval za pozvání Martina Motyčky na utkání osobností Veterán Cup 2024. Velmi příjemně mě překvapila organizace a velikost této akce, která dle mne v současné době není v hokejbalovém prostředí obvyklá. Je neuvěřitelné, že se jednalo již o desátý jubilejní ročník. To jakým způsobem se dokáže hokejbalové prostředí spojit a reálně podpořit takový projekt je úžasné. Je za tím spoustu práce Martina a všech, kteří mu pomáhají, organizace takové akce není jednoduchá. Pro mne osobně byl nejsilnější moment, kdy nám děti ze školy ZŠ Neratov nosili ručně vyráběné medaile. Byl to skvělý nápad, že došlo k takové interakci. Rád jsem byl součástí a děkuji za to. Určitě v budoucnu takovou akci podpořím.